Je Cášská smlouva skutečně tak převratným textem? Žádný superstát ani monopolizace evropské politické scény nehrozí

Francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová podepsali v Cáchách novou smlouvu o přátelství a vzájemné spolupráci. V České republice tento krok vyvolal kontroverzní reakce. Éterem se začaly šířit dezinformace i absurdní a zavádějící teorie, které rozšiřují nejen populisté, ale bohužel i některá média.

Smlouva, jejímž cílem je prohloubení spolupráce Francie a Německa v oblastech, jako jsou zahraniční politika, obrana, hospodářství, integrace příhraničních regionů ale i energetika, klimatické změny či rozvojová politika, je podle bývalého prezidenta Václava Klause důkazem, že tyto dvě země rezignovaly na Evropskou unii. Těžko říci, co ho k tomuto přesvědčení přivedlo. Podpisu smlouvy totiž v Cáchách přihlížel předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker i Donald Tusk, předseda Evropské rady. Během podpisového ceremoniálu zněly hymny Německa, Francie i Evropské unie.

Německá kancléřka navíc prohlásila, že musí Německo a Francie v tomto světě a v této Evropě přijmout zodpovědnost a ukázat cestu. Takže žádné loučení s Evropskou unií, ale naopak snaha inspirovat k bližší spolupráci i další členské země. Cášská smlouva nám ukazuje, že některé státy zkrátka touží po větší integraci, zatímco jiné, mezi které bohužel nyní patří i Česká republika, by nejradši jen přešlapovaly na místě, obviňovaly Evropskou unii ze všeho zlého a dále ztrácely svůj vliv. A jak je vidět, nechat se úplně omezovat těmito okopávači kotníků některé evropské země nechtějí.

Nicméně kritika, že je Cášská dohoda počátkem vzniku francouzsko-německého superstátu, monopolizací evropské politické scény či zvětšováním tlaku na státy s výraznými protievropskými tendencemi se nezakládají na pravdě. To že předseda pražské ODS Filip Humplík srovnává na stránkách Echo24 Cášskou smlouvu s Mnichovskou dohodou už ponechám raději bez komentáře, protože to je skutečně zcela mimo mísu a nevidím za tím nic jiného, než snahu přitáhnout ke své osobě více pozornosti. Snad je to i důkaz toho, že ODS nadále stagnuje v Klausovské ofsajdové politice. A jak je známo, v ofsajdu se hrát nedá.

Tento šestnáctistránkový text podepsaný v úterý 22. ledna obsahuje tak obecná ustanovení, že mu rozhodně nemá cenu v tuto chvíli přikládat žádný převratný význam. Někteří analytici naopak tvrdí, že je ambiciózní příliš málo. Ne, skutečně není nástrojem k tomu, aby došlo k vytvoření další Německé říše, aby Francie opět přišla o území bývalého Alsaska-Lotrinska, ani neslouží prezidentu Macronovi, aby se dostal k německým penězům, jak tvrdí zástupci populistických stran po celé Evropě. Těm se samozřejmě nelíbí, že ve smlouvě Německo s Francií mimo jiné deklarují, že chtějí společně bojovat také právě proti populismu.

Všichni čeští politici i nepolitici, kteří nyní kritizují snahu o zvětšení spolupráce mezi Německem a Francií, by si měli vzpomenout na to, kolikrát v uplynulých měsících čeští zástupci použili odvolání na státy Visegradské čtyřky. I to by mohli mnozí vidět jako další integraci v rámci Evropské unie. Jedná se navíc o alianci, která v poslední době obvykle jednotně vystupuje proti mnohým návrhům, aniž by přinášela vlastní alternativy. Osobně bych viděl naší budoucnost raději vedle Německa a Francie, než se spoléhat na státy, jako je Maďarsko a Polsko.

Jak je vidět, integrace Evropy bude pokračovat. Otázkou zůstává, zda s námi, či bez nás. Já naší budoucnost vidím ve středu silné a integrované Evropy. Abychom toho dosáhli, měli bychom rychle přehodnotit svůj přístup, aby nám neujel vlak.

Sdílet