O podobě společné zemědělské politiky současný Parlament pravděpodobně nerozhodne, řekl Telička na setkání se zástupci Asociace soukromého zemědělství

Místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička se minulý týden ve čtvrtek zúčastnil kulatého stolu s českými zemědělci. Hlavním tématem schůzky byla rodící se Společná zemědělská politika. Telička dlouho upozorňuje na problém, že Česká republika nemá v evropském zemědělském výboru žádného svého europoslance a má tudíž menší vliv na finální podobu této klíčové evropské politiky.

Budoucnost českého zemědělství v Evropské unii – téma, nad kterým společně debatovali zástupci z Asociace soukromého zemědělství s europoslancem Teličkou. Předsedu asociace Josefa Stehlíka zajímala budoucnost rodící se Společné zemědělské politiky (SZP). Podle Teličky je však důležité na úvod poznamenat, že vzhledem k velkému množství pozměňovacích návrhů současný Evropský parlament již o Společné zemědělské politice hlasovat nebude. „Na stole je několik tisíc pozměňovacích návrhů. Je tudíž jisté, že do konce našeho mandátu Parlament o SZP hlasovat nebude,“ dodal na úvod Telička. 

„Určitě se bude jednat o výši finančního zastropování. Tématem do diskuze bude taktéž jasnější vymezení skutečného zemědělce. Zatím to vypadá, že podporu bude mít původní pojetí Omnibus,“ vysvětlil předsedům Telička.

Stehlík a další členové asociace se poté shodli, že jedním z velkých problémů je absence větší politické snahy hájit zájmy malých zemědělců. Vláda by proto podle Stehlíka měla dělat více i v souvislosti s tím, že aktivity menších zemědělských farem jsou pro venkov přínosnější než aktivity velkých zemědělských družstev. Podle asociace je navíc důležité, aby se vytvořil takový model financování, který velké hráče motivuje k šetrnějšímu obhospodařování krajiny. Zástupci se taktéž shodli, že pokud bude v rámci SZP existovat finanční zastropení, tak je důležité, aby toto zastropování nefungovalo na principu dobrovolnosti, ale aby bylo povinné pro všechny členské státy Unie. Zamezí se tím tříštění Společné zemědělské politiky.

Na tuto problematiku v minulosti poukazoval i Telička, podle kterého stále existuje velké množství politických i finančních nástrojů, prostřednictvím kterých jednotlivé státy dotují vlastní zemědělce nad rámec společných unijních pravidel a tím poskytují zemědělcům nespornou konkurenční výhodu. „Pokud se tato pravidla nepodaří sjednotit, tak nikdy nebudeme moci označit zemědělskou politiku za společnou,“ řekl Telička a dodal, že v jakékoliv jiné politice, tak i v té zemědělské platí, že je potřeba stanovit si dvě, tři nebo čtyři hlavní priority a s těmito prioritami včas seznámit nejen členy výboru AGRI, ale taktéž komisaře a další řadové europoslance.

František Němeček ze Společnosti mladých agrárníků ČR poté poukázal na problém podfinancování mladých zemědělců. Podle Němečka začínající mladí zemědělci nejsou dostatečně finančně motivováni k tomu, aby rozjeli vlastní hospodářství a dostatečně inovovali a posouvali české zemědělství dopředu. Podle Teličky se však v Česku objevují první náznaky toho, že veřejnosti není jedno původ zemědělských produktů. „Zde se otevírá prostor pro marketing. Myslím, že touto cestou lze přesvědčit veřejnost, aby upřednostňovala produkty od malých a lokálních zemědělců než od velkých zemědělských závodů. To samé platí i o masném průmyslu,“ uvedl závěrem Telička.

Sdílet