Proč jsem hlasoval pro usnesení o základních právech lidí afrického původu v Evropě, aneb proč mají mít lidé stejná práva nehledě na barvu kůže

Sociálními sítěmi se šíří dezinformace a lživé zprávy o tom, že jsem svým hlasováním znovu poškodil zájmy České republiky, když jsem hlasoval pro usnesení Evropského parlamentu o základních právech lidí afrického původu v Evropě. Pokud je v zájmu ČR rasismus, pak říkám ano, tento zájem jsem „poškodil“.  A velmi rád. Na co konkrétně reaguji? Někteří mylně poukazovali na to, že Evropský parlament odsoudil Česko a obvinil národ z rasismu a nesnášenlivosti, nebo snad touto obecnou proklamací zveme do Evropy další přistěhovalce. Našli se i takoví, kteří přijatý dokument označili za nesnášenlivý vůči křesťanům a celé západní civilizaci. Nic takového však není pravda.  

Ze začátku je potřeba vyvrátit první omyl, a to, že by europoslanci odsoudili, nebo se jinak vyhradili konkrétně vůči České republice. Přijatý dokument je záměrně velmi obecný a má spíše deklaratorní povahu, ČR se týká minimálně. V celém dokumentu nejsou jmenované konkrétní členské státy. Pokud se Evropský parlament ke státům obrací, činí tak vždy a pouze v obecné rovině. Nelze proto bezhlavě tvrdit, že všechny body, ve kterých se objevuje sousloví členské státy, se nutně a vždy vztahují na Česko. Opak je pravdou. Jeden příklad za mnohé. V článku devět Parlament členské státy žádá, aby odtajnily své koloniální archívy. Tento bod se však vztahuje pouze na ty členské státy, které v minulosti měly v Africe své kolonie, a které vedly, nebo vedou koloniální archívy. Pokud Česká republika jako členský stát kolonie nikdy neměla, nemůže se na ní tento bod vztahovat. A touto optikou je potřeba dokument číst a interpretovat v mnohých dalších ustanoveních.

Druhá z několika dezinformací se vztahuje k bodu 23, ve kterém europoslanci mj. žádají Komisi a členské státy, aby s ohledem na stávající právní předpisy a postupy zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU. Někteří uživatelé sociálních sítí si tuto proklamaci nevědomě či zcela záměrně vyložili tak, že Evropský parlament tímto volá po migraci a zve do Unie další přistěhovalce. To je však zcela zmanipulovaný výklad. Evropský parlament pouze požádal členské státy a Komisi, aby se dostalo skutečným uprchlíkům pomoci a ochrany, a to v legální rovině. Závazky vůči uprchlíkům si nevymyslel Parlament ani EU, ale plynou z platných mezinárodních dohod, kterými je i ČR vázána. Pokud chce být Evropská unie úspěšná na mezinárodním poli a udávat směr vývoje, musí ukázat, že svou politickou praxí plní povinnosti, jež plynou z mezinárodních dohod, ke kterým se v minulosti zavázala. Ochrana uprchlíků a poskytnutí azylu pronásledovaným, ohroženým na životech a svědkům pro nás nepředstavitelných hrůz, patří mezi tyto povinnosti. 

Neznamená to však, že budeme do Evropy uměle zvát lidí z Afriky, nebo podporovat nelegální migraci. Smyslem ustanovení je, že člověk v nouzi nemá jít nelegálně přes hranice, ale legální a bezpečnou cestou žádat o ochranu, která mu ve správním řízení podle situace bude anebo nebude udělena. Vždy jsem byl proti nelegální migraci, byl jsem jedním z prvních kritiků nesmyslných kvót. To však neznamená, že automaticky budu proti pomoci lidem, kterým vyvraždili rodiny, které opakovaně znásilňovali a kterým hrozí nebezpečí. Je nutné, aby každý členský stát EU měl jasně definovaná pravidla, která stanoví, kdo má nárok na azyl, a kdo ne. Pouze pak můžeme společně a systematicky bojovat proti nelegální migraci. Bod 23 teda znamená, že Parlament chce, aby každý členský stát EU umožnil získat azyl či dočasnou ochranu skutečným uprchlíkům legální cestou. Platí zde jednoduché pravidlo. Pokud řekneme, co legální je, snáze budeme bojovat proti tomu, co legální již není. To platí jak na vnitrostátní, tak i mezinárodní úrovni.

Jak jsem již zmínil, přijaté usnesení má pouze deklaratorní povahu. Hlasoval jsem pro usnesení, protože jde o dokument proti rasismu. Rasismu, který je podle mého naprosto neslučitelný s moderní, svobodnou, liberální společností. Přijatý dokument je následně aplikovatelný na ty země, kde již žijí velmi početné komunity lidí, kteří pocházejí právě z Afriky, a na něž rezoluce míří. Jak už jsem řekl, na Českou republiky jednotlivé body nejsou téměř aplikovatelné. Byť i zde se v posledních letech setkáváme s rasistickými projevy. Stačí si připomenout medializovaný případy z poslední doby, kdy olomoučtí fotbaloví fanoušci slovně a posléze fyzicky napadli nevinného člověka v tramvaji jen kvůli černé barvě jeho kůže. Na Slovensku rasistický útok vedený proti člověku afrického původu skončil smrtí napadeného.

I tento český a slovenský případ z nedávné doby mě přiměly zvednout ruku a hlasovat pro přijetí usnesení. Hlasovat proti by totiž znamenalo zavřít oči před rasismem a problémy s ním spojené. Pro mě je prakticky nepředstavitelné, že bych ryze politický dokument namířený proti rasismu nepodpořil.  Bohužel se v Česku stále najdou lidé, kteří bezhlavě šíří dezinformace, aniž by si ověřili skutečné a reálné informace. Činí tak často s nemalou pomocí některých českých politiků, kteří se neštítí pro vlastní zviditelnění hrát na šovinistickou a rasistickou strunu. Svou politickou praxí záměrně a zcela vědomě vyvolávají strach, nesnášenlivost vůči jiným lidem. A tato nesnášenlivost se vždy nakonec obrátí proti obyčejným a nevinným lidem, jak ukázal například případ pana Baldy. Ten s cílem vyvolat nenávist vůči muslimům a uprchlíkům vědomě ohrozil životy cestujících. Jen malým zázrakem se takový zkrat obešel bez zraněných.  

Sdílet