Pavel Telička: Hlas není a nebude hnutím jednoho muže ani hnutím Pražanů. Chceme oslovovat voliče po celém Česku

O současné kondici Hlasu ale také o plánech do budoucna a o tristní situaci na české politické scéně hovořil v rozhovoru pro pilotní číslo newsletteru spoluzakladatel a předseda hnutí Pavel Telička. 

Je pár měsíců po volbách, před kterými Hlas mnozí označovali jako projekt na jedny volby. Jak to s hnutím vypadá nyní? 

Hlas rozhodně nikdy nebyl zamýšlen jako projekt pro jedny volby. A už vůbec ne jako něco, jehož cílem mělo být dotáhnout Teličku a Ježka opět do Evropského parlamentu. Primárním cílem byly vždy parlamentní volby a úspěch v nich. Chceme přispět ke změně současného, pro nás nežádoucího kurzu směřování země a společnosti.

Dnes je jasné, že dva měsíce kampaně před evropskými volbami při omezeném přístupu do médií a skromném rozpočtu byly příliš krátkou dobou na to, abychom mohli dosáhnout více než určitého zviditelnění a k vytvoření základů, na kterých nyní stavíme. Byl to první krok, odrazový můstek. A Hlas nyní samozřejmě pokračuje dál a rozvíjí se.

A v jaké je tedy nyní fázi? 

Nyní základy, které se vytvořily před evropskými volbami, upevňujeme a rozšiřujeme. Velkou pozornost věnujeme budování struktur v regionech. Protože stejně tak jako nebude Hlas hnutím jednoho muže, tak nebude ani hnutím Pražanů. Naším cílem je oslovovat sympatizanty a voliče napříč republikou, dělat politiku v zájmu širších vrstev občanů. Proto jsem rád, že v tuto chvíli máme již první koordinátorky hnutí pro Jihomoravský a Olomoucký kraj. A brzy přibudou další. Budou to stavitelé hnutí v krajích a třeba i členové vedení hnutí.

Základní směřování Hlasu se nemění. Chceme ale vydiskutovat některé otázky do větší hloubky a chceme samozřejmě reflektovat aktuální dění. Aktualizujeme program a jsme rovněž v procesu přijímání nových členů. Z naší strany je to ale proces velmi opatrný, dalo by se říci, že zdrženlivý. Osobně se scházím s každým kandidátem, protože chci mít jistotu, že nejde o žádné rychlokvašky a lidi oportunistického ražení. Chceme se obklopovat těmi, kteří se dokáží nejen identifikovat s naším programem a se směřováním, ale také těmi, na které je spoleh a kteří budou utvářet páteř Hlasu i v dalších letech. 

Hlas popisujete jako proreformní subjekt. Co to vlastně znamená? Co chcete reformovat? 

Jsem přesvědčený, že Česká republika má podstatně větší potenciál, než který v tuto chvíli naplňuje. Dokonce si dovolím říci, že Česko přes všechna prohlášení premiéra Andreje Babiše o tom, jak jsme na tom skvěle, stagnuje. Abychom se z této stagnace dostali, musíme posílit potřebné aspekty a tedy reformovat.  A tady mluvím o systémových záležitostech. To, co není vůbec  řešené, musíme začít řešit a nastínit lidem, jak a jaká řešení chceme prosazovat. A to vše vyžaduje odvahu a dynamiku, ne populismus a zkostnatělost. Česko vyžaduje řadu reformních kroků. A stejně tak i EU, na níž se samozřejmě jako silně proevropské hnutí velmi soustředíme. 

Hlas má ambici stát se ukotvenou liberální platformou. V čem je liberální? 

Vycházíme skutečně z hodnot liberální demokracie. Téměř posvátné jsou pro nás svoboda jednotlivce, základní lidská práva, svobodný rozvoj, příležitosti, konkurenční prostředí, otevřenost pro jiné názory, pro nové myšlenky, pro odvážné představy, pro zajímavé vize a iniciativu. 

Co se týče ekonomické oblasti, věříme ve volnou soutěž, v maximální míru otevřenosti, ale rovněž v sociální cítění pro ty, kteří se dostali do složité situace, jsou nějakým způsobem hendikepovaní nebo pochází ze složitých poměrů. Liberální neznamená, že jsme asociální. Naopak si myslím, že můžeme dokázat, že jsme sociálně silně orientovaným politickým hnutím. Ale tuto ochranu nebudeme prosazovat jednou pro vždy a za každou cenu a jen v dávkách. Chceme nabízet příležitosti i pro ty osudem znevýhodněné občany. 

O Hlasu se už od jeho založení říká, že zbytečně štěpí už tak roztříštěnou proevropskou politickou scénu. Co říkáte na tyto výtky?

Pokud bychom měli v České republice jeden nebo dva skutečně liberální politické subjekty, které by měly značnou podporu – to znamená deset a více procent pravidelně ve volbách či v průzkumech – a představovaly pro lidi skutečně zajímavou politickou alternativu, tak bych přiznal, že jsou výhrady ohledně fragmentace do jisté míry oprávněné. Nicméně i když vidím politické strany, které jsou nám ideově spřízněné, tak si nemyslím, že je na české politické scéně ryze liberální subjekt, který by měl v čele významné a zajímavé odborníky a který by byl dynamický. 

Pokud by i přesto se mnou chtěl někdo polemizovat, že tady takové politické subjekty jsou, tak musím namítnout, že se jedná o strany, které se již mnoho let pohybují na hranici volitelnosti, pohybují se kolem pěti procent a evidentně v tuto chvíli samy o sobě nemají potenciál významnějšího růstu. 

Měl by Hlas v budoucnu zájem s takovými subjekty třeba spolupracovat? Ať už v koalici, nebo jinak? 

To je další věc, proč tvrdím, že určitě nefragmentujeme. My od samého počátku říkáme, že jsme otevření ke spolupráci s dalšími politickými subjekty. Naší podmínkou nicméně je, aby byla případná spolupráce založena na pozitivní agendě a na proevropském programu, který povede k modernizaci této země, k větší konkurenceschopnosti ekonomické i politické. A musí jít o vztahy rovného s rovným a oproštěné od osobních antipatií. Chceme vidět odborníky a nikoliv primárně stranické kádry. Chceme se dívat dále do 21. století. Nyní Česká republika dělá spíš politiku století dvacátého. Při splnění těchto podmínek jsme ke spolupráci připraveni. Pokud ale nebude připravenost na druhé straně, tak pojede Hlas samozřejmě vlastní cestou a na volby za dva roky bude velmi dobře připravený. Ale abych nebyl špatně pochopen. Hlas budeme dál stavět tak i tak. Na tom nemění nic ani spolupráce či společný projekt s dalšími.

A čím se může Hlas od těchto subjektů tedy odlišit? Proč by se měli voliči rozhodnou spíš pro něj než pro některou ideově spřízněnou politickou stranu? 

Vždy říkám, a neplatí to jen pro politiku, ale také pro byznys a celou řadu jiných oblastí, že je dobré podívat se na to, co odvedli ti, kterým jsme dříve dali důvěru. Měli bychom průběžně vyhodnocovat, jaké byli sliby, jaká je realita, jak dané sliby prosazují, jak se chovají a zda si dál zaslouží důvěru. Důležité je také to, jak otevření jsou odvážnějšímu modernizačnímu směřování a jak se vypořádávají se svými kostlivci ve skříni. Co ti lidí již v minulosti odvedli? Jakou nabízejí odbornost? Jak se prezentují? Jsou to lidé zásadoví? Já jsem přesvědčen, že to pozitivní, o čem mluvím, Hlas splňuje. To negativní ho v tuto chvíli nijak nezatěžuje. 

Skutečně se může Hlas stát silnou konkurencí pro zavedené strany? 

Hlas má před sebou několik překážek různého charakteru. A to nejen toho organického, který vždy představuje určitá úskalí a problémy, se kterými se musí každý subjekt, který roste, vypořádat. Jednou z dalších překážek je přístup do médií. Odmítáme hrát nejrůznější populistické hry, po kterých současná média prahnou. Mohli jsme to vidět třeba při enormním mediálním pokrytí sněmu Trikolory. Věříme ale, že spolu s růstem hnutí přijde i větší mediální pokrytí našich aktivit. 

Druhou překážkou je financování. Nejsme připravení brát peníze od subjektů, které za to pak něco na oplátku očekávají. Nedělali jsme to před evropskými volbami a nebudeme to dělat ani nyní. A to bez ohledu na to, jestli budeme mít nakonec finančních prostředků hodně nebo málo. Samozřejmě je to pak těžší se zviditelňováním. Místo reklamních ploch na sebe musíme upozorňovat naší prací. Uvidíme, jestli se nám díky tomu podaří oslovit dostatek lidí. Já věřím, že ano, že máme potenciál stát se skutečně významnou politickou silou. 

Hlas vznikl, aby přinesl do české politiky pozitivní změny. Co si myslíte o současné politické scéně? Co je na ní vlastně špatně? 

Pokud jsem se nechal v roce 2013 a na počátku roku 2014 po ročním vyjednávání s Andrejem Babišem a především dalšími lidmi ve vedení ANO přesvědčit, že hnutí ANO je tou politickou liberální platformou, která by mohla přispět ke změně v této zemi, v prostředí zkostnatělém, s politickými kostlivci, s klientelismem, s vysokou mírou korupce a s přešlapováním na místě z hlediska některých klíčových témat, tak nyní je zjevné, že tato politická síla kýžené a slibované změny nepřinesla. A pokud některé změny přinesla, tak jsou to bohužel ty k horšímu. A to se týká i politické kultury. Takže musím říci, že stav republiky v roce 2019 není až na výjimky lepší než v roce 2013. 

Zmínil jste politickou kulturu. Co je na ní špatně? 

Je neskutečné, co se dnes stává standardem. Jaký se používá slovník, jak se kdo vypořádává se svými oponenty, se svými odpůrci. Jaká míra nekorektního až korupčního jednání je v této zemi stále přítomna. Jaké vidíme útoky na nezávislost justice, na média, nevládní organizace. Nelze jinak, než to shrnout do jednoho konstatování, že nebezpečně našlapujeme na cestu, po které se už vydalo Maďarsko a částečně Polsko. A to je cesta do pekel, která vede úplně jiným směrem, než se chtěli vydat ti, kteří se aktivně zasloužili o změny v roce 1989. 

Kromě zlepšení stavu politické kultury, jaké jsou další priority Hlasu?

Když začnu od nejobecnějšího, tak je to skutečně snaha o modernizaci této země. Chceme, aby Česko opravdu naplňovalo svůj potenciál, aby bylo moderní společností s moderní ekonomikou s inovativním průmyslem a s konkurenčním prostředím, které nikoho nezvýhodňuje, které dává prostor především perspektivním odvětvím a neutápí se v průmyslu minulého století. Chceme nastavit rovné postavení mezi českými a zahraničními podniky, mezi jednotlivými sektory a také rovné postavení mezi muži a ženami. Není to jen nějaké klišé. Ženy si zaslouží stejné zacházení a realita je dnes bohužel stále odlišná. 

Chceme se ale o naše lidi postarat také z hlediska vnitřní a vnější bezpečnosti. To bylo jednou z mých priorit již na půdě Evropského parlamentu. Nechceme bezpečnosti zužovat jen na otázky migrační politiky, oblíbeného tématu, kterým nás vytrvale straší Babiš, Okamura a další. Bezpečnost vnímáme v širším kontextu. 

Samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na otázku vypořádání se s klimatickými změnami. Na rozdíl od jiných politických stran to pro nás není jen populární téma, které vede průzkumy. My se této otázce věnujeme už mnoho let. A to nás vrací zpět k té podpoře inovativních odvětví, jako je oběhová ekonomika nebo třeba nanotechnologie. A je toho samozřejmě mnohem více.

Naše priority a témata budeme v následujících týdnech postupně představovat nejen na našich sociálních sítích. Tak nás sledujte. 

Sdílet