Nadnárodní kandidátky do Evropského parlamentu by mohly přinést evropská témata i větší volební účast, ale vše má svůj čas a postup, říká Telička

V březnu roku 2019 by měla Evropskou unii opustit Velká Británie. Otázkou zůstává, co se 73 mandáty, které v současné době patří britským europoslancům. Jedna se o nadnárodních evropských kandidátkách.

Francouzský prezident Emmanuel Macron již během své předvolební kampaně hovořil o tom, aby byla podstatná část těchto míst zaplněna na základě nadnárodních kandidátek, v rámci nichž by zbylé europoslance volili všichni občané Evropské unie. EU by se tak stala jejich společným volebním obvodem. V čele každé kandidátky by pak stál kandidát, jenž by byl kandidátem dané “politické rodiny” na předsedu Evropské komise.  Již dnes jsou kandidáti na nejvyšší posty v Evropské komisi, Evropském parlamentu i Evropské radě lídři sdružených evropských stran. Kandidátky by mohly předkládat nejen frakce Evropského parlamentu, ale rovněž politické národní strany a hnutí po splnění daných kritérií. 

Jak by to v praxi vlastně fungovalo? Každý občan Evropské unie by měl dva hlasy. První by využil v rámci národních kandidátek, kde by vybíral z kandidátů na europoslance ze své země. Tudíž stejným způsobem, jako se volilo do Evropského parlamentu doposud. Druhý hlas by byl určený pro nadnárodní kandidátky, na nichž by mohli být kandidáti ze všech zemí Evropské unie. Nejednalo by se tedy o náhradu původních voleb, ale o jakousi “nadstavbu”. “Otázkou však je, jak by vypadala kritéria výběru, zda by byla férová pro každou zemi či stranu. Paradoxem je, že toto není ještě vůbec jasné, ale už mnozí čeští politici myšlenku odmítají a argumentuji především tím, že by to zvýhodnilo velké členské státy. Jak typické,” vyjádřil se Pavel Telička. 

Proti společným evropským kandidátkám vystupuje totiž právě Česká republika spolu s dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky. Ty se bojí, že by tento princip zvýhodnil především velké státy, kde by mohli kandidující dostat daleko více hlasů. Neměli by pak motivaci vést kampaň právě v zemích, které mají menší množství obyvatel. “Samozřejmě by se muselo zajistit, aby byly kandidátky geograficky vyvážené a k tomuto zvýhodňování nedocházelo. Ostatně tuto záležitost již zkouší řešit předložený pozměňovací návrh požadující po Komisi jasná kritéria,” dodal Telička, “rozdělení křesel v Evropském parlamentu je politicky citlivá záležitost. Proto musíme dohlédnout na to, aby byly rozdělovány férově a transparentně.”  

Podle Teličky jsou dnes evropské volby jen souhrnem několika voleb národních. “Nejedná se tedy o volby skutečně evropské. Společné kandidátky by za určitých okolností mohly vnést do předvolební debaty celoevropská témata a posílit tak evropský rozměr voleb, což mnohým českým politikům nevyhovuje” vysvětluje Telička, “v současné době se pozornost kandidátů zaměřuje především na domácí problémy, protože to je to, co u voličů funguje. I přesto, že jsou kandidáti voleni do Evropského parlamentu, nikoli do toho národního. Možná částečně i proto je v České republice volební účast v evropských volbách velmi nízká. V roce 2014 činila jen 18,2 procenta. Nadnárodní kandidátky i odlišná témata by mohla přilákat více voličů, především však podnítit diskusi o EU, jejím dalším směřování a naší roli v ní. A proč nemít sebevědomí a neprosadit na kandidátku 'těžkou váhu', která by měla šanci zabojovat o jednu z vysokých funkcí v orgánech EU? V současné zákulisní politice na mezivládní úrovni a v útrobách netransparentních 'evropských' stran moc šanci nemáme.”

Telička připouští, že je myšlenka evropských kandidátek zajímavá a za určitých okolností by mohla zafungovat. “Považuji však za nešťastné, že o ní neproběhla širší diskuze a bez ní se již objevuje v návrhu Evropského parlamentu. V současném klimatu, který čeští politici na národní úrovni k EU vytvořili, to lidé bez vysvětlení a debaty nepřijmou,” dodal, “na místě je proto diskuse, úvaha o kritériích a lepší načasování. Za chybné však považuji, že bez diskuze čeští politici odmítají něco, co může při správném nastavení a za dalších příznivých podmínek přinést nemálo pozitiv i příležitost pro posílení postavení České republiky v EU.”  

O novém složení Evropského parlamentu i o možnosti reformy voleb do něj budou europoslanci jednat během svého únorového plenárního zasedání. Rozprava i hlasování proběhnout ve středu 7. února. 

Sdílet