Co se týče situace na Kubě a ve Venezuele, je nejvyšší čas pro dialog na úrovni volených představitelů zákonodárných orgánů EU a USA

Jak jsou na tom Kuba a Venezuela v současné době s dodržováním základních lidských práv a svobod? Jakým způsobem lze zlepšit kritickou situaci, v níž se tyto diktátorské režimy nachází? O tom jsem v pátek 18. května ve Washingtonu debatoval nejen s politickými reprezentanty Spojených států, ale rovněž s opozičními lídry z Kuby a Venezuely během Transatlantického Fora pro svobodu na Kubě a ve Venezuele. Mimo jiné i s kongresmanem Paulem Cookem. 

Jakým způsobem mohou Spojené státy a Evropská únie společným úsilím přispět ke zlepšení situace, která se v těchto dvou zemích stává neúnosnou pro mnoho lidí, kteří jsou kvůli diktátorskému režimu perzekuováni, šikanováni nebo trpí hladem? Právě na to se zaměřilo Transatlantické Forum pro svobodu na Kubě a ve Venezuele. Během své řeči jsem na něm upozornil mimo jiné na to, že v současné době vykazují vztahy mezi vedoucími představiteli administrativ USA a EU určité limity, a proto je nejvyšší čas pro dialog na úrovni volených představitelů zákonodárných orgánů. Tedy v rámci strukturovaného dialogu mezi Kongresem a Evropským parlamentem. 

Při tomto dialogu bychom se měli poučit z opatření a kroků EU a USA, které se v minulosti ukázaly jako nefunkční. O tomto mém návrhu jsem během washingtonské návštěvy jednal i s kongresmanem Paulem Cookem, předsedou podvýboru pro západní hemisféru v zahraničním výboru. Dohodli jsme se společně na vytvoření neformální skupiny kongresmanů a europoslanců k součinnosti na Kubě i ve Venezuele. S Victims of Communist, nadací vytvořenou Kongresem Spojených států amerických, která konferenci spolu s Václav Havel Program for Human Rights and Diplomacy organizovala, jsem se pak shodl na tom, že by mělo dojít k pokračování tohoto fora, které by se mělo uskutečnit v Bruselu, a to pravděpodobně později tohoto roku. 

Během akce jsem se musel vrátit rovněž ke slovům Vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federici Mogherini, která jen pár dní před mou cestou do Washingtonu během tiskové konference konající se po první společné radě EU a Kuby oznámila, že věří, že by mohla Kuba sehrát pozitivní roli ve snaze vyhnout se dalšímu negativnímu vývoji ve Venezuele. Rovněž by se podle ní měla stát tím, kdo pomůže rozvíjet dialog mezi vládou a opozicí. Tento výrok je pro mě však neakceptovatelný a naprosto se s ním neztotožňuji stejně, jako mnoho mých dalších kolegů či evropských občanských společností. Je pravdou, že Kuba hraje ve Venezuele svou roli. Ale jedná se o roli negativní, podporující diktátorský režim, a to i přítomnými agenty a vojenskými subjekty. 

Dodržování základních práv a svobod se na Kubě a ve Venezuele zhoršuje a po volbách, které v těchto zemích proběhly, se nedá počítat ani s tím, že by se mohla tato situace v následujících měsících zlepšovat. Na Kubě nedošlo k žádné větší změně. Moc přešla jen z rukou jedné osoby do rukou dalšího diktátorského prezidenta, a to aniž by došlo ke svobodným volbám. Nedemokratické volby, které nesplňovaly zásady transparentního a spravedlivého procesu, proběhly rovněž 20. května ve Venezuele. Ty pomohly, jak se dalo očekávat, upevnit moc diktátorského prezidenta Nicoláse Madura. 

Sdílet