Jak jsem spolu s několika dalšími českými europoslanci naletěl nejsilnější lobby současnosti

Včera jsem byl spolu s ‘několika málo’ dalšími českými europoslanci obviněn v komentáři Michala Půra z toho, že jsem 'naletěl nejsilnějšímu lobby současnosti'. Konkrétně se má jednat především o firmy, jako je Google nebo Facebook. Autor tak usuzuje z toho, že jsem se spolu s desítkami dalších europoslanců podepsal pod dopis, jenž varuje před nepříznivými důsledky, které by mohl přinést návrh nové směrnice o ochraně autorských práv. 

Odhlédnu nyní od toho, že autor podle svých vlastních slov psal komentář v naštvanosti, což je na textu samozřejmě vidět. Také pominu fakt, že přestože nás s kolegy obviňuje z ‘naletění nejsilnějšímu lobby’, aniž by měl relevantní důkazy, neobtěžoval se nás ani zeptat na vyjádření, v němž bychom mu mohli mnohé záležitosti vysvětlit. Pokusím se zde tedy objasnit skutečné důvody, které mě k podpisu dopisu vedly. A lobby Googlu mezi nimi samozřejmě není. Nikoho z Googlu ani Facebooku jsem již neviděl, ani nepamatuji. 

Návrh nové směrnice o ochraně autorských práv má totiž jak své zastánce, tak své kritiky, kterých rozhodně není málo. A myslím, že je poměrně nepravděpodobné, že by každý z nich jen naletěl ‘nejsilnějšímu lobby současnosti’, jak by mohlo z komentáře vyplývat. Článek 11 pokládám za problematický v mnoha ohledech. Mohl by totiž vést k zastavení nebo omezování svobodného toku informací, což by mohlo ve svém důsledků novináře poškodit. 

Není pravdou, že by z používání odkazů na zpravodajské servery těžily jen služby, jako je Google News. Zpravodajským serverům totiž zároveň zvyšují návštěvnost a tudíž i příjmy z reklamy. Přes vyhledávač Google se dostává na jejich stránky nemalé procento návštěvníků. Podobně je tomu i u sociálních sítích, jako je Facebook či Twitter. Mnozí vydavatelé těmto společnostem přizpůsobují i celkovou podobu textu, aby se dostali ve vyhledává ‘co možná nejvýše’. Nebyly předložené žádné ekonomické analýzy ani nezávisé důkazy, že by nová opatření měla vést k větším investicím do kvalitní žurnalistiky. Pravidla by rovněž nechránila práva novinářů, kteří vytvářejí obsah, nýbrž vydavatele.  

Podle nynějšího návrhu nové směrnice by měly za tyto odkazy velké společnosti vydavatelským domům platit. Články by se rovněž neměly bez svolení vydavatele objevovat na sociálních sítích či v internetových vyhledávačích, což by mohlo výrazně poškodit menší vydavatele, jelikož by se k jejich obsahu nedostávali čtenáři běžnou cestou. Za vše hovoří příklady ze zemí, kde podobné opatření již zaváděli. Ve Španělsku bylo výsledkem to, že Google svou španělskou verzi agregátoru vypnul, což vyvolalo velkou vlnu kritiky proti vládě a snížilo návštěvnost tamních webů. V Německu naopak opatření dominantní pozici Googlu ještě upevnilo - většina vydavatelských domů mu dala licenci zdarma, což dovedlo menší služby k jejich konci. 

Autor v komentáři uvádí, že podobné chování velkých společností vede i k šíření Fake News. Dle nejen mého názoru by to mohlo jejich šíření spíše nahrávat. Když by se na sociálních sítích neobjevovaly odkazy na relevantní články, mohlo by docházet ke sdílení informací z nejrůznějších pofidérních zdrojů, které by zakoupení licence nepožadovaly. 

Neříkám, že by nemělo dojít k lepší ochraně autorského práva. Nicméně je zapotřebí případná nová pravidla vhodně nastavit, aby nesloužila k cenzuře či narušování informačního toku. Musíme hledat vhodný kompromis a neměli bychom ty, kteří mají opačný názor než my, hned obviňovat z toho, že ‘naletěli lobby’ a ‘skutečně odhalili karty’, jak v reakci na článek upozornil můj kolega Petr Ježek.

Sdílet