Základní lidská práva patří každému bez rozdílu. Stále ale nejsou takovou samozřejmostí, jakou by měla být

Právo na život, právo na vzdělání, právo na příznivé životní prostředí či svoboda projevu a právo na informace. To je jen několik základních lidských práv, která by měla patřit každému člověku bez rozdílu - bez ohledu na národnost, rasu či sociální postavení. Přesto se i v dnešní době najdou země, v nichž je jejich dodržování více než problematické. 

Zmínky o základních přirozených právech se objevují již v antice, kdy se považovala za něco, co pramení z morálky, nikoli z kodexů. Základními myšlenkami jsou ochrana člověka, jeho života, jeho osobnosti a svobody, rovnosti lidí navzájem, ale také vztah člověka ke státu. Dva klíčové dokumenty upravující oblast lidských práv pochází z 18. století. Jedná se jednak o Deklaraci nezávislosti USA, jejímž základem je rovnost všech, a jednak o Deklaraci práv člověka a občana, jež vychází z toho, že jsou lidská práva nezcizitelná, nepromlčitelná a posvátná. Nyní je již dodržování lidských práv součástí ústav moderních států, vznikly i organizace, které na jejich dodržování dohlíží. Stále však nejsou takovou samozřejmostí, jakou by měla být. 

Od konce minulého roku spadá do mého místopředsednického portfólia právě oblast lidských práv. Této problematice jsem se ale věnoval od počátku svého mandátu. Zaměřuji se jak na země východní Evropy, tak třeba na Írán či státy Latinské Ameriky, jako jsou Kuba či Venezuela. Aktivně podporuji kubánskou opozici, proto jsem byl během uplynulého roku hned dvakrát ve Spojených státech, abych při jednání s opozicí z exilu i z ostrova konkrétními iniciativami podpořil její snahu o demokratizaci Kuby. Tento rok se chystám také do Ruska, kde chci mluvit rovněž s obhájci dodržování základních lidských práv. Podporou těchto osob ukazujeme, že jsme na jejich straně. Tito aktivisté leckdy riskují své vlastní životy, když se pokouší čelit represivním režimům, bojovat s korupcí i ochraňovat svobodu slova.

Podpora lidských práv a demokracie má své pevné místo v mezinárodní politice. Respektive by měla mít. Každým rokem přitom můžeme sledovat, jak tlak proti demokracii zesiluje. Poslední průzkumy americké neziskové organizace Freedom House ukázaly, že byl rok 2017 dvanáctým po sobě jdoucím rokem, kdy počet zemí, ve kterých došlo k nezdaru demokracie, převyšuje ty, jež byly v tomto směru úspěšné. Skutečné stability nejen v sousedství EU můžeme dle mého názoru dosáhnout právě prostřednictvím dodržování lidských práv a demokracie. EU by proto měla být v této otázce pevná a neústupná, její politici neúplatní tzv. obchodními zájmy.  Nemůžeme slevovat z našich základních hodnot. 

Co jsou to vlastně lidská práva? 

A co to vlastně lidská práva jsou? Teorie je rozděluje do 3 generací, a to od těch nejpůvodnějších až po ta, která vznikají s procesem modernizace společnosti. Do práv první generace se řadí práva osobní týkající se života a soukromí člověka, vlastnictví, a práva politická. Pod nimi si lze představit právo na život, právo na osobní svobodu, zákaz mučení a jiného špatného zacházení, právo na spravedlivý proces, zákaz diskriminace, svoboda projevu, petiční a sdružovací právo a podobně.

Právy druhé generace jsou typicky sociální práva, a dále také hospodářská a kulturní, která se projevují jako povinnost státu zajistit, aby lidé neumírali hlady, aby měli zajištění v době nemoci a stáří a aby jejich život měl určitou kvalitu. Tato práva jsou odrazem původního důvodu vzniku státních zřízení, organizují každodenní život a jsou nepostradatelnou součástí demokracie. Jde například o právo na sociální zabezpečení, právo na zdraví, právo na práci, právo na uspokojivé pracovní podmínky, právo na vzdělání nebo o právo ke kulturnímu bohatství. 

Práva třetí generace jsou nejmodernější, obsahují hlubší, často neuchopitelný smysl, který stojí na ideálech jak mezinárodního, tak vnitrostátního pořádku. Jde o právo lidstva na mír, právo národů na sebeurčení, právo na příznivé životní prostředí nebo informační práva. S těmito právy lidí jsou spojeny povinnosti státu, a to jednak respektovat určitá práva, jiná práva chránit a některá naopak naplňovat. Když stát takto neučiní, pak se jednotlivec může takového svého práva domáhat skrz soudní ochranu v rámci státu nebo u příslušné mezinárodní organizace. Co když se ale těchto práv nemohou dovolat? Každý den totiž dochází k jejich porušování. Na tuto situaci je potřeba upozorňovat a snažit se ji ovlivňovat pozitivním směrem. Brzy rozeberu situaci v některých konkrétních zemích.

 

Sdílet